Jubilejní číslo FACÍRA

Kategorie: Časopis Facír
Autor: ČLA Trutnov
Vytvořeno: 25 září 2020

Tento článek obsahuje dvě básně a jedno zamyšlení pro jubilejní číslo školního časopisu Facír.

Student

Do školy vstávám v šest,
když mám nultou, tak i v pět.
Vždycky se budím svým mobilem,
ale vždy jen na jedno zvonění.
Občas to v posteli přeháním,
na vlak pak z kopce uháním.
A pořád nemám zadostiučinění,
snídani proto nestíhám, což je někdy velmi špatné.
Mám proto vstávat dřív? To ani omylem.
Ve vlaku si dvacet dám,
to jediné je na tom platné.
Ve škole však musím být včas,
a nepřijít pozdě zas.
S Hubertem se pozdravím
a do lavice se posadím.
MYS, LET, LES, MAT A EOR
a můj mozek už má ERROR.
No, snad se brzy uzdravím.
Při praxích pak na pravidla dbát,
jinak jak všichni dobře víme,
že se na nás učitel zamračí,
a rozkřičí: „Šmarjá vám snad….,“ domyslíme.
To se potom začnu trochu bát.

Autor: Jan Patočka

Ženy

Složité jako život sám,
jednoduché jako věta.
Krásné jako tulipán,
ošklivé jako srdce ghetta.
Život bez nich nemá smysl,
život s nimi obtížný bývá.
Ovládají naši mysl,
naše nenávist se před nimi skrývá.
Obdivujeme jejich ladné rysy,
jejich přítomnost námi bývá nejistá.
Jsou stále stejné jako kdysi,
každá jejich krása bývá nesmírně pestrá.
Jsou k nám příjemné za naši přízeň,
jsou k nám hrubé za pivní žízeň.
Každá jiná, všechny stejné,
každá má svůj vlastní názor.
Ke konci však je vše stejné,
či ne? Jsou jako nedobytný trezor.
Takto těžké to bývá s ženou,
stejně ji milujeme celým svým srdcem.
Dopředu nás k cíli ženou,
zrádná překážka bývá hnisem

Autor: Petr Adam

Tři roky na ČLA Trutnov

Před třemi roky jsem se měla rozhodnout, na jakou střední školu půjdu. Vybrala jsem si Českou lesnickou akademii v Trutnově, obor lesnictví. Lákalo mě, že budu pracovat v přírodě, kterou mám moc ráda a poznám lidi se stejným zájmem. V dubnu roku 2017 jsem dělala přijímací řízení a začátkem května jsem se dozvěděla, že mě přijali. Měla jsem obrovskou radost.
V září jsme se sešli ve třídě 1. B, bylo nás dvacet. Trvalo nám asi týden, než jsme se seznámili a zapamatovali si jména ostatních. První ročník byl o poznávání spolužáků, učitelů, prostor školy a způsobu výuky.
V září druhého ročníku jsme se opět sešli, ale ne v budově školy, nýbrž ve vedlejší budově vyšší školy. Ze začátku jsme byli naštvaní, že jsme odříznuti od ostatních, ale rychle jsme si zvykli a byli za to rádi. Ve třídě nám nezvonilo, někdy nás výuka tak zajímala, že jsme ani nezaznamenali přestávku. Měli jsme nového třídního učitele a nové předměty. Zúčastnili jsme se několika výletů, na které rádi vzpomínáme. Kolektiv se hodně scelil a byli jsme výborná parta.
V září třetího ročníku nám byla oznámena nemilá zpráva, že nás spojili s druhou třídou. Z dvaceti lidí je třicet dva. Na začátku jsme nebyli rádi, ale teď jsme zase dobrá parta. Všichni se těšíme na další školní rok, který bude náš poslední.
A co mi ,,lesárna“ dala? Spoustu úžasných kamarádů, naučila jsem se poznávat přírodu a hodně věcí o ní. Mám radost, že jsem si vybrala právě Českou lesnickou akademii v Trutnově. Nikdy na tuto školu, zkušenosti získané na ní, a hlavně na přátele, které jsem tu našla, nezapomenu.

Autor: Adéla Smolíková

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.